Otázka: Litosféra a georeliéf
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): Tomáš Maleček
4.1. STAVBA A SLOŽENÍ ZEMĚ
Australský geofyzik K. E. Bullen rozdělil zemské těleso na 7 částí na základě zemětřesných vln (tzv. Bullenovy zóny). Ty tvoří 3 základní jednotky – zemská kůra, zemský plášť a jádro.
Zemská kůra
- svrchní část litosféry
- od zemského pláště oddělena tzv. Mohorovičovou plochou diskontinuity (MOHO), která se nachází v průměrné hloubce 35 km
- mocnost proměnlivá (6 km v hlubinách oceánů, 80 km v Himalájích)
- představuje jen 1,5 % hmoty Země
- chem. složení: kyslík, křemík, uhlík, oxidy, křemičitany
Zemský plášť
Zemský plášť se dělí na 3 zóny:
- svrchní – od Mohorovičovy plochy do hloubky 400 km, tvořen spodní částí litosféry a plastickou astenosférou
- střední–sahá do hloubky 1000 km
- spodní – do hloubky 2900 km
- představuje 67,5 % hmoty Země
- chem. složení: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa
Zemské jádro
Zemské jádro se dělí na 3 zóny:
- vnější jádro – od hloubky 2900 km do hloubky 4980 km; polotekuté
- přechodná – do 5120 km
- vnitřní jádro (jadérko) – do hloubky 6378 km; pevné, kovové (oxidy niklu a železa)
- představuje 31 % hmoty Země
- uvnitř jádra probíhají tzv. endogenní pochody – uvolňování energie z nitra Země na povrch
4.2 ZEMSKÁ KŮRA
Zemská kůra se dělí na tři části:
- pevninská
- skládá se z usazenin, žuly a čediče
- mocnost: 20–80 km, stáří: 3500 mil. let, 64% objemu zemské kůry
- oceánská
- skládá se z usazenin a čedičové vrstvy
- obnova zemské kůry (místa vzniku: oceánské hřbety; zániku: hlubokomořské příkopy)
- mocnost: 5–7 km, stáří: 150 mil. let, 15% objemu zemské kůry
- přechodná
- málo usazenin, mohutná čedičová vrstva
- oblast přechodu pevnin v oceány
- 15% objemu zemské kůry
LITOSFÉRA (kamenný obal Země) se skládá ze zemské kůry a svrchní části zemského pláště. Sahá až do hloubky 410 km. Není celistvá, je rozdělena na litosférické desky, které se pohybují po astenosféře (plastická vrstva).
ŠTÍTY – nejstarší části pevnin a zároveň nejstabilnější část zemské kůry. Na Zemi 9 štítů: baltský, kanadský, aldanský, africká, indický, australský, brazilský, guyánský a antarktický.
Na štíty navazují platformy (např. Český mysiv). Platformy nalámané a vyzdvižené do výšky se nazývají epiplatformy (např. Ťan – Šan).
4.3. GEORELIÉF
Georeliéf je tvar zemského povrchu, tvoří povrch zemské kůry. Je to nejsvrchnější část litosféry, kde se litosféra stýká s ostatními geosférami. Věda zabývající georeliéfem se nazývá geomorfologie. Georeliéf dělíme na oceánský a pevninský.
a) oceánský reliéf
- pevninský šelf – tvoří jej pevninská kůra, je to území občas zalévané vodou, má sklon menší než 5°
- pevninský svah – tvoří jej oceánská zemská kůra, má sklon větší než 5°
- pevninské úpatí – pevninská zemská kůra, sedimentace
- oceánské lože – tvořené oceánskou zemskou kůrou
- středooceánské hřbety – podmořská pohoří, vytváří se rifty (vznik nové oceánské kůry) – někde vystupují na povrch (Island, Havajské ostrovy)
- oceánské pánve – hluboké rozsáhlé sníženiny
- oceánské příkopy – nejhlubší místa v oceánech, dochází k subdukci (podsouvání)
b) pevninský reliéf
Členění reliéfu dle nadmořské výšky:
- nížiny (do 200 m)
- vysočiny (nad 200 m)
Členění reliéfu dle relativního výškového rozdílu mezi nejnižším a nejvyšším místem na ploše o rozloze 4×4 km
- roviny (do 30 m)
- pahorkatiny (30 – 150 m)
- vrchoviny (150 – 300 m)
- hornatiny (300 – 600 m)
- velehornatiny (nad 600 m)
4.4. ENDOGENNÍ POCHODY A TVARY
Vznikají působením vnitřních sil, které vycházejí z nitra Země. Způsobují zemětřesení, vulkanismus,…
Okraje litosférických desek se vzdalují nebo na sebe narážejí, někdy dochází k podsouvání jedné desky pod druhou, vznikají intenzivní endogenní pochody:
- vulkanismus (sopečná činnost) – jev, při kterém dochází k přesunování magmatické hmoty ze zemského nitra na zemský povrch. Místo, kde dochází k výlevu magmatu, se nazývá vulkán (sopka). Žhavé magma vytékající z kráteru se nazývá láva.
- MAGMA – žhavá hmota, 3000°C, uvnitř sopky; obsahuje křemík, železo, hliník, páru,..
- LÁVA – na povrchu sopky, 1000°C
Sopky se dělí na činné, spící a vyhaslé.
Dělení sopek podle vzniku:
- monogenní – vznik jedním výbuchem
- polygenní – vznik dvěma a více výbuchy
Kaldera – sopečný útvar tvaru propadliny, často vyplněná vodou, vzniká na povrchu sopky
- zemětřesení – jev, při kterém dochází k otřesům země. Vzniká náhlým uvolněním energie v zemském nitru.
- HYPOCENTRUM – místo, kde zemětřesení vzniká – ohnisko, v hloubce několika km
- EPICENTRUM – místo na povrchu Země s maximálními otřesy
- zemětřesná pásma – regiony častých zemětřesení
Dělení zemětřesení podle intenzity:
- makroseismická – velká, vnímá je i člověk
- mikroseismická – malá, vnímají je jen zvířata a přístroje
Dělení zemětřesení podle podnětu:
- tektonická – 90 %, vznikají z pohybu litosférických desek
- sopečná – 7 %, vznikají při sopečné činnosti
- řítivá – 3 %, vznikají při zřícení „něčeho“
Seismograf – přístroj, který zachytí zemětřesení
Seismogram – záznam zemětřesení (vlny)
Oblasti vzniku zemětřesení: Středomoří, Kavkaz, Himaláje, Tichomoří, Kordillery + Andy, Japonsko,…
Tsunami – mořské vlny vzniklé následkem mořského zemětřesení nebo sopečnou činností
Dělení zemětřesení podle vzdálenosti od epicentra:
- místní – do 1000 km od epicentra
- vzdálená – do 5000 km od epicentra
- světová – nad 5000 km od epicentra
- horotvorná činnost – jev, který vzniká v místech střetu litosférických desek. Velké tlaky způsobují na povrchu Země vrásnění a vznik zlomů a vrás – vlnovité útvary svrchní části litosféry (viz typy reliéfu vzniklé horotvornou činností)
Vlivem endogenních pochodů, zejm. horotvorné činnosti, vznikají tyto typy reliéfu:
a) vrásový – vzniká v místě, kde dochází ke zprohýbání vrstev
Vytváří antiklinál (hřbet) a synklinál (sníženiny) př. Švýcarský Jura, Atlas
b) kerný (zlomový) – vzniká vyzdvižením nebo poklesem jednotlivých ker podél zlomů, většinou vzniká v místě styku litosférických desek př. Jizerské hory, Krušné hory, Ťan-šan
c) vrásovo-zlomový – vrásy, příkrovy, zlomy, zdvihy i poklesy ker př. Karpaty
d) sopečný – vznikají povrchovou sopečnou činností, mají charakteristickou stavbu s kuželovitými vulkány, lávovými proudy a příkrovy. Sopky se dělí na lávové (kužel sopky tvoří utuhnutá láva), smíšené (stratovulkán – v sopečném kuželu se střídají lávové proudy s vrstvami tufů) a tufové (sopečný kužel je tvořen tufy – sopečný prach, popel a balvany)
př. Francouzské středohoří, České středohoří
e) příkrovový – vzniká působením obrovských tlaků, vrásy se nasouvají na sebe př. Alpy
4.5. EXOGENNÍ POCHODY
Exogenní (vnější) pochody jsou vyvolány slunečním zářením, gravitací a rotací Země.
Projevují se několika typy činností:
- vymíláním (erozí)
- odnosem (transportem zvětralin)
- usazováním (sedimentací)
Mezi exogenní pochody patří tyto typy pochodů:
- SVAHOVÉ POCHODY
- pohyb uvolněných hornin po svazích způsobený zemskou tíhou (posun částic z vyšších do nižších poloh)
- sesuv půdy, laviny,…
- ŘÍČNÍ (FLUVIÁLNÍ) POCHODY
- způsobeny povrchově tekoucí vodou na pevninském povrchu
- tok řeky dělíme na tři části:
a) horní tok – u pramene, dochází k vymílání (erozi), vznikají koryta typu V
b) střední tok – transport a sedimentace, neckovitý tvar toku
c) dolní tok – tok ztrácí energii, převládá sedimentace, vznikají koryta typu U
- ron – nesoustředěný povrchový odtok
- strže – hluboké rýhy
- vodní tok protéká korytem
- SPLAVENINY – větší částice o větší hmotnosti vlečené po dně toku do menších vzdáleností
- PLAVENINY – menší částice o menší hmotnosti vlečené po hladině na delší vzdálenost
- říční terasy – vodorovné plošiny podél vodního toku
- údolní niva – úrodná údolní území podél vodního toku
Typy ústí vodního toku:
– DELTA – řeka se při ústí do moře větví v ramena, hodně sedimentů (náplavové kužely – prostory mezi rameny)
– NÁLEVKOVITÉ (estuariové) – u ústí vzniká tvar nálevky
– RIAS
– LIMANOVÉ ÚSTÍ – vznikají kosy (př. Visla do Baltského moře)
- LEDOVCOVÉ (KRYOGENNÍ) POCHODY
- způsobeny ledovcem, sněhem a mrazovým zvětráváním
- podmínky vzniku ledovce: teploty pod 0°C, dostatek sněhu, nadm. v. nad 3000 m
- druhy ledovců:
- pevninské – pokrývající rozsáhlé plochy (Antarktida, Grónsko)
- horské – vyplňují údolí horských masivů (Alpy,…)
- plošné – pokrývají vrcholové oblasti plochých hornatin (Skandinávie,…)
- pozůstatky ledovcové činnosti:
- ledovcová jezera (plesa)
- bludné (eratické) balvany – balvany přenesené ledovcem
- morény – nevytříděný písek
- čelní – před ledovcem
- boční – na boku ledovce
- dolní – pod a za ledovcem
- údolí typu U
- kar – skalní kotel, kterým splaz sestupuje do údolí
- fjordy – hluboká úzká údolí vzniklé z pevninských ledovců (Skandinávie, Aljaška,…)
- VĚTRNÉ (EOLICKÉ) POCHODY
- největší význam mají zejména v oblastech s nedostatkem porostu (pouště, stepi,…)
- výtvory větru:
- duny – písečné přesypy
- skalní římsy, okna, brány, voštiny, hrnce
- spraše – úrodné půdy vzniklé navátím
- MOŘSKÉ (MARINNÍ) POCHODY
- působí hlavně na pobřežích, kde se projevuje příliv, odliv a příboj
- abraze – rušivá činnost moře
- vytváří se pláže, podmořské kosy, útesy, srázy, výklenky, jeskyně, …
- BIOGENNÍ POCHODY
- projevuje se činnost živočichů a rostlin
- přispívají ke zvětrávání hornin a ke vzniku půd
- vznik živice (ropa, zemní plyn), rašeliny, uhlí (v mořských a jezerních pánvích) a korálových útesů (atoly)
- ANTROPOGENNÍ POCHODY
- hospodářská činnost člověka – vznik antropogenních tvarů reliéfu:
- tvary vyvýšené – haldy, skládky, náspy,…
- tvary rovinné – silnice, průmyslové plošiny,…
- tvary vyhloubené – lomy, pískovny, průplavy,…
- tvary podzemní – tunely, doly, šachty, štoly,…
