Otázka: Management
Předmět: Ekonomie
Přidal(a): Zuzka
– Je usměrňování všech činností podniku ( plánování,organizování,výběr, rozmisťování a hodnocení pracovníků, vedení, kontrola) tak aby bylo dosaženo stanovených cílů
Manager – je především profese a její nositel je zodpovědný za dosahování cílů svěřených mu organizačních jednotek (útvarů kolektivu) včetně tvůrčí účasti na jejich tvorbě a zjištění
– Využívá přitom kolektiv spolupracovníků
– Vykonává řídící činnost
– Měl by přizpůsobovat styl své práce , neustále se měnícím podmínkám
– Je zodpovědný za dosahování cílů organizačních jednotek, útvarů úseku, kolektivu , včetně účasti na jejich tvorbě a zajištění
Historie managmentu:
– O prvních poznatcích managmentu a prvních školách hovoříme kolem r. 1900 v USA
Základní školy managmentu : (1900-1930)
1) Vědeckého řízení
– Teoretik F.W pylor
– Nejvýznamnější managery v praxi H. Ford a T. Baťa
– Zaměřují se na racionalizaci prací ve výrobě a mezi největší ,,vynálezy,, se řadí normování práce, časové studie a pásová výroba
– Několikanásobné zvýšení produktivity práce
– Je zde pohlíženo jako na člověka líného , potřebující nad sebou tvrdý bič
– Baťa: – 5 denní pracovní týden
– Stanovil úkolovou mzdu
– Vybudoval vlastní obchody po celé republice a zahraničí
– Sociální výhody pro zaměstnance (např. závodní jídelny, spoření, podporoval společenský a sportovní život)
2) Lidské vztahy
– Je určitým protipólem vědeckého řízení, jsou zkoumány sociální a psychologické faktory, které ovlivňují výsledek práce.
– Zpracovává metody pro vedení a motivaci lidí
– Je ponecháván prostor na vlastní aktivitu
– Hlavní představitel Elton Mayo
3) Správní řízení
– Ucílený pohled ba řízení formy s důrazem na úlohu vedoucích pracovníků
– Hlavním teoretikem byl Henry Fayol
– Jsou zde definovány manažerské funkce
4) Byrokratické řízení
– Chápe organizaci jako systém fungující na základě pevných norem, pravidel a povinností
– Škodlivá je přemíra přemíra byrokracie
– Zakladatelem této školy byl Max Weber
– Je kladen důraz na administrativní organizaci a přesné rozdělené pravomocí
– Pravidla a povinnosti zaměstnanců
Rozpracování základních škol do nových směrů (40.-80. Léta)
Role managera:
- 1. Podle úrovně řízení
– Vrcholový managment = sem řadíme nejvýše postavené pracovníky , představuje jen velice úzkou a nespočetnou skupinku nejlépe placených a pro firmu velice důležitých lidí = závisí na nich úspěch firmy
– Střední managment = tady patří vedoucí otvary firmy, není kladen takový důraz na koncepční a strategickou práci, jejich řídící činnost má kratčí časový dopad a podstatně více jsou zaměstnáni operativním řízením svěřených útvarů, skupinka středního managmentu je výrazně početnější
– Nejnižší managment = manageři na nejnižším stupni řízení , kteří jsou nadřízenými pouze vykonným pracovníkům(mistr dílny), nejpočetnější skupinka, neočekává se od ní koncepční řízení ,ale operativní, perfektní znalost detailů
- 2. Podle stylu řízení
– Autokratický styl – pro vedoucího , která sám rozhoduje a přikazuje svým podřízeným ,- detailně kontroluje zda byly jeho příkazy splněny, – typický pro armádu a ve firemní praxi úspěšný tam, kde se podřízení vyhýbají práci
– Demokratický styl – nadřízený bere ohled na názory svých podřízených o problémech diskutuje, konečné rozhodnutí však musí udělat sám a kontroluje jeho splnění
– Liberální styl – vedoucí již nepoužívám přímých řídících příkazů , – vhodný v organizacích, kde pracují tvůrčí pracovníci s vysokoškolským vzděláním ,- úkolem vedoucího je především vytvářet podmínky pro dobrou práci, organizovat týmovou práci
V každé firmě se uplacují většinou všechny 3 styly.
Profil managera : – dobrý manager by se měl vyznačovat
1) Odbornou kvalifikací- měl by bát odborně na výši, nepřipisuje si zásluhy druhých
2) Pracovní morálkou – musí být u managera stejná nebo ještě vyšší než je vyžadována u podřízených
3) Důslednosti – řídí jen to co kontroluje, reaguje na jednání všech pracovníků ve stejných situacích
4) Morálními vlastnostmi – manager je poctivý, dodržuje sliby, nedává ta y, které nemůže splnit , nepodceňuje druhé ( zejména před jejich kolegy), nevyvléka se ze zodpovědnosti tím že přesune problém na podřízené
5) Partnerským vztahem k podřízeným
– Má mít zájem o práci a problémy v práci podřízených
– Má oceňovat nápady podřízených
– Má umožňovat jejich účast na rozhodování nebo alespoň k němu vyjádřit své stanovisko
Osobnost managera
– Charakteristické rysy managera :
1) Řídící činnost
2) Přebírání zodpovědnosti za výsledky jiných lidí
3) Speciální vlastnosti a) vrozené vlastnosti ( 70 %) – potřeba řídit
– Mít moc( silný vliv na ostatní )
– Umění se vcítit do potřeb spolupracovníků – empatie
– Vhodný temperament
– Inteligence
– Samostatně myslet a rozhodovat
– Představivost
b) získané – ekonomické znalosti , – teorie podnikání, – sociálně psychologické vlastnosti , – znalost metod řízení , – lidské dovednosti
– Manager by měl mít přirozenou autoritu a charisma
Chyby Managera : – předcenuje svoji roli, nevzdělává se, nerozlišuje podstatné od méně podstatného
MANAŽERSKÉ FUNKCE
– Jsou typické úlohy, které vedoucí pracovníci řeší v procesu své řídící práce
– Plnění poslání managmentu je nejlépe zajištěna vzájemným souladem těchto funkcí, pro naše potřeby zvolíme jedno z nejpoužívanějších členěné manažerských funkcí
1) Sekvenční funkce
Plánování – manažer stanovuje cíle a zároveň postupy k jejich dosažení
Organizování – manager potřebuje k zajištění cílů provést řadu činností a stanoví a uspořádá role lidí a těmto rolím přidělí konkrétní práci
– sdružování rolí lidí do vhodných pracovních skupin , firemních útvarů, vymezuje jejich vztahy a tím vzniká tzv. organizační struktura
Výběr a rozmištování pracovníků – v této manažerské funkci řídící pracovník vybírá a získává konkrétní pracovníky do své organizační struktury aby plnili vymezené role.Součástí této funkce je hodnocení podřízených.
Vedení lidí – mezi lidmi ve firmě vznikají vzájemné vztahy nadřízenosti , podřízenosti a spolupráce
Kontrola – kontrola hodnotí kvalitu a kvantitu průběžných aa konečných výsledků a vyvodí
2) Průběžné fce:
– Analyzování
– Rozhodování
– Koordinace při realizaci
PLÁNOVÁNÍ
– Je to proces stanovení cílů řízení činnosti a vhodných cest a prostředků k jejich dosažení ve stanoveném čase
Plán : Stanovené cíle prostředků a metod , vytvářejí je lidé, musí být kontrolovatelné 4
Z každého plánu by mělo být zřejmé:
– Čeho chceme dosáhnout
– Jak to chceme dosáhnout
Postupy tvorby plánu :
1) Stanovíme cíle
2) Vymezení cesty jejich dosažení
3) Jednu variantu zvolíme = to je plán
Plány musí být :
– Specifické
– Měřítelné
– Akceptovatelné
– Reálné
– Terminované
Druhy plánu
1) Podle času
a) Krátkodobé – do 1 roku
b) Středodobé – 1-5 let
c) Dlouhodobé – 5 a více
2) Z hlediska dynamičnosti
a) Stabilní – jsou pevně stanovené časem
b) Pousvné – respektují možnost neustálého plánování
3) Podle obsahu
a) Finanční
b) Zásobové
c) Prodejní
d) Odbytové
e) Výrobní
4) Podle povahy
a) Naturální – plánujeme v měrných jednotkách (tuny,kg,ks,l)
b) Hodnotové – v peněžních jednotkách
5) Z hlediska plánování činnosti
a) Strategické – vyznačují se dlouhodobým charakterem a komplexním přístupem k organizaci jako celku ( někdy 5 a více let )
– je realizováno na vrcholné úrovni řízení podniku
b) Taktické – směřuje k uskutečňování strategických cílů, konkretizují podobnější cíle na určité období a určují finanční prostředky, technické prostředky, personální zajištění apod. k dosažení těchto cílů
c) Operativní – mají krátkodobý charakter ( čtvrtletní, měsíční, denní,týdenní,)
– vychází z taktického plánování z konkrétních a známých podmínek
ORGANIZOVÁNÍ
– posláním organizování je zajistit dosažení stanovených cílů pomocí procesů specializace ( zaměření ) a návazné a nezbytné koordinaci ( sladění) práci a lidí
– vymezení pravomoci a zodpovědnosti ( obojí – komplementace) lidí své firmě zajišťuje řád, disciplínu, a ekonomický způsob realizace činností
Proces organizování se skládá :
1) Identifikace činnosti ( co všechno je potřeba k zajištění naplánovaných úkolů)
2) Seskupení vymezených činností podle určitých kriterií- např. všechny činnosti spojené s nakupováním surovina zboží budou jedna skupina, přiřadíme konkrétním organizačním útvarům firmy ( např. nákup všech materiálu a zboží pro firmu bude zajišťovat útvar zásobování)
3) Stanovení a přiřazení rolí lidí – kolik lidí s jakými úkoly bude zajištovat práci každého organizačního útvaru, každá z těchto rolí bývá zakotvena v tzv. prospěch práce, role je zcela nezávislá na tom, kdo jí bude v organizaci vykonávat
Organizační struktura – org. Struktura vyjadřuje formu,kt. Pomáhá zajištovat procesy organizování jako relativně trvalého uspořádání
– Podstata organizování spočívá v to že seskupuje a přiděluje org. Útvarům činnosti opakované = výhoda + obrovská úspora času
– Je to jako by soubor prvků a vazeb mezi nimi, tak jsou i org. Strany graficky zobrazovány v org. Schématech
ÚTVAR = libovolný prvek org. Struktury ( závod, divize, úsek, odbor, oddělení , apod.)
Třídění organizačních struktur
- 1. Hledisko formálnosti
– Formální struktura – organ. Struktura je oficiálně deklarována a je tedy jednoznačně nadřízenost a podřízenost, činnosti, odpovědnosti a pravomoci jednotlivých vedoucích a celých útvarů
– Neformální struktura – neformální struktury vznikají ve firmách spontánně a jsou tvořeny skup. Lidí společných zájmů
– I vedoucí osob., ostat. Uznávané autority, ovšem tito vedoucí nejsou nikým jmenováni
- 2. Hledisko druhu sdružování činností
– Funkcionální struktura – preferuje specializaci útvarů
– Výhody : efektivnost práce, odborná specializace
Nevýhody : Nebezpečí úzkého ,,resortního,, přístupu, je těžké dosahovat komplexního systémového řízení
– Výrobková struktura – dává přednost výrobkové specializaci
– – typickým překladem je divizionální uspořádání – je oblíbené především u velkých firem s rozmanitou podnikatelskou činností
– Výhody : ucelení, komplexní řízení jednotlivých podnik. Aktivit ( výroby kompresorů)
– Nevýhody: řízení celé formy je obtížné, protože jednotlivé obory spolu soupeří, nekoordinována prodejní politika firmy jako celku,..
- 3. Hledisko rozhodování pravomoci
1.Liniové struktury
– založeny na pravomoci jediného vedoucího a na přísné odpovědnosti a pravomoci
– přesně určuje vztahy přímé rozhodovací pravomoci
– nejstarší typ org. Struktury a je přesnou kopii principů používaných a ověřených v armádě
VÝBĚR, ROZMISŤOVÁNÍ A HODNOCENÍ PRACOVNÍKA
– Manažeři se snaží vytvářenou org. Struktura s přidělenými činnostmi obsadit konkrétními lidmi, kteří budou tyto ,,role,, realizovat, uvádět do praxe
– Funkce personální
– Lidský potenciál je většinou u špičkových manažerů označován za ten nejdůležitější
Získávání vhodných pracovníků
- 1. Definujeme naši potřeba – na základě rozboru prováděných a nově plánovaných činností a práci. Zde se zároveň rozhodujeme, zda tuto potřebu budeme řešit vlastními pracovníky, nebo externě v kooperaci s jinou firmou
- 2. Realizaci personálního zajištění
– Fáze plánovací
– Fáze náboru a výběru – zde máme možnost volit, zda budeme hledat vhodného pracovníka ve vlastních řadách nebo příjmeme nového pracovníka – inzerce, nábor ze škol, doporučení zaměstnanců, příchozí, pisatel
Zvyšování kvalifikace a rekvalifikace
– Ne vždy je potřeba s novou práci hned přijímat nového pracovníka
– Často stačí u stávajících zaměstnanců pouze zvýšit nebo změnit kvalifikaci ( tedy znalosti dovednosti, návyky ,které využívají při práci)
1.fáze – stanovení reálné potřeby zvýšení kvalifikace
2. fáze – vlastní zvýšení kvalifikace
3. fáze – vyhodnocení výsledků
Způsoby zvyšování kvalifikace :
a) Školení v rámci pracovního procesu – je organizováno v rámci podniku
b) Školení mimo pracovní proces – kurzy, školení zvláštními opráv. Firmami, dálkové univerzity, jazykové stáže
– Zcela specifickou skupinou zaměstnanců jsou samovolní manažeři
– Dobří řídící pracovníci se získávají ještě obtížněji než výkonní pracovníci
Pracovní kariéra manažera
- Etapa – přípravná doba studia – SŠ, VŠ
- Etapa – Zakotvení – zapracování se v prvním zaměstnání
- Etapa – rozvoj – v této etapě má manažer pro firmu velký význam a přínos – věk = 35-50 let
- Etapa – pozdní kariéra – dochází obvykle k úbytku energie , manažeři začínají mít sklon k rutinnému řízení
– Dobrá firma řeší tuto situaci tím ,že manažera převede do prestižní funkce poradců, kdy jsou využity jejich bohaté zkušenosti a styky,ale už nejsou tak vyčerpání a psychicky stresováni přímou řídící odpovědností
Hodnocení pracovníku
Hodnotí se :
a) plnění pracovních úkolů
b) chování v pracovním procesu a mimo něj
c) osobní a charakterové rysy
Hodnocení provádí :
- vedoucí pracovníci
- pracovníci personálních útvarů
- externí nebo interní specialisté
Systémy odměňování
– na základě hodnocení pracovníka provádí jeho odměňování či potrestání
– systémy odměňování úzce souvisí s motivací pracovníků na jedné straně a finančními možnostmi na straně druhé
- 1. Hmotné odměny
– Přímé – tyto odměny pocházejí zdaněním daní z příjmů, proto pokud rozlišujeme o jejich motivační funkci pto zaměstnance, musíme zohledňovat už jejich čistou podobu po zdanění (mzda,prémie)
– Nepřímé – příplatky na dovolenou, ŽP a duch. Pojištění hrazené pro zaměst. Firmou, příspěvky na stravování,.. – některé z těchto nepřímých odměn taktéž podléhají zdanění daní z příjmu zaměstnance – např. využívání služebního vozu pro osobní účely
- 2. Nehmotné odměny
– Prestižní funkce, volná či individuální pracovní doba, možnost odborného růstu, veřejné ocenění před kolektivem, udělení prestižní ceny atd.
Vedoucí pracovník se musí zajímat i o osobní zázemí pracovníka, jeho záliby a životní styl a musí být dobrým psychologem, aby odhadl tu pravou míru a formu odměn. Jinak se jeho odměňování mine účinkem.
Samostatnou kapitolou je odměňování vrcholových řídících pracovníků. Zde se platy a odměny většinou záměrně utajují, které a jsou věcí jednání pouze nadřízeného a podřízeného. Jejich platy bývají nemalou položkou ve finančním ohodnocení tvoří podíly na zisku, které mají vedoucí zainteresovat na hosp. výsledcích firmy.
Nekvalitní či neprovedenou práci je však potřeba také ohodnotit negativně potrestat:
– Ústní napomenutí
– Písemné napomenutí
– Finanční postih
– Výpověď
– Okamžité zrušení pracovního poměr
VEDENÍ LIDÍ
– Je 4 manag. Funkcí
– Teorie X a Y
Teorie X – vychází z předpokladů že průměrný pracovník , nemá své zaměstnání rád , je mu přítěží, nutné k zajištění obživy
– Základním rysem je lenost a snaha se práci vyhnout
– Direktivní, autokratické řízení ( rozkazy, kontrola, přesné splnění rozkazů – nikoli samostatná práce )
Teorie Y – pracovník má přirozený sklon k práci, chce v práci najít svou seberealizaci , – aktivní účast, – demokratický až liberální styl řízení
Teorie X a Y – dva extrémy chování podřízených
– V praxi samozřejmě nepracujeme s průměrnými lidmi,, každý člověk je jiný , a proto u každého člověka je třeba najít potřebnou míru skloubení teorie X a Y
MOTIVACE
– Je další důležitou součástí vedení lidí ,má za úkol sladit osobní zájem a pracovní úsilí pracovníka s potřebami kolektivu, dílny, provozu, firmy, atd.
Teorie motivace:
A= teorie se zaměřuje na poznání příčin motivace
B= teorie zkoumající průběh motivačního procesu
Maslowova teorie : viz: Marketing
– Základ Máslowovy teorie spočívá v tom konstatování , že při přechodu z jedné motivační úrovně na úroveň vyšší je nezbytné dostatečně uspokojit potřeby nižší úrovně , jinak se ztrácí motivační efekt.
Základní zásady motivace .
- Vyhýbat se rovnostářskému odměňování , vázat odměnu na konkrétní výsledek
- Nepomíjet hmotné i morální odměńování a nacházet mezi nimi správný poměr pro každého individuálního pracovníka
- Včas seznámit zaměstnance s cílem motivace
- Předcházet chybám upozorněními, vyhýbat se ostrým kritikám ,, z čistého nebe,,
- Chválit před kolektivem, kritiku a tresty vyřizovat ,, mezi 4 očima,,
- Spravedlivost, nestranost, přiměřenost
KONTROLA
= proces sledování, rozboru a přijetí závěru v souvislosti s odchylkami od záměru ( cíle)
Odchylky mohou být :
a) Významné – je potřeba na ně reagovat
b) Nevýznamné – nevyžadují reakci
Funkce kontroly :
a) Ekonomická – využití rezerv a odstranění chyb , týká se majetku
b) Sociální – týká se zaměstnanců např. zlepšení vztahů uvnitř kolektivu
Dělení kontroly :
a) Podle obsahové náplně kontroly např. kontrola hospodaření
- V předvýrobních etapách
- Ve výrobě
- V povýrobních etapác
b) Podle úrovně řízení
1.vrcholové kontrolní řízení
2.operativní kontrolní procesy
c) Podle charakteru provádění
- Pravidelné a nepravidelné kontroly
- Interní a externí kontroly
- Preventivní, průběžné a následné kontroly
Fáze kontrolního procesu :
- Stanovení cíle kontroly
- Stanovení kontrolních kriterií
- Rozbor kontrolovaných procesů a porovnání s kriterií kontroly
- Vyhodnocení zjištěných odchylek a přijetí závěru
- Realizace závěru
Zásady kontroly :
– Kontrola je součástí všech částí managmentu
– Kontrola musí být přiměřená, efektivní ( včas)
– Manager by měl vysvětlit zaměstnancům smysl kontroly
– Kontrola musí být adresná a jednoznačná
– Musí se rozhodnout co a kdy budemme kontrolovat
– Je nutné rozvrhnout opatření k nápravě a projednat je se zaměstnanci
