Otázka: Velká hospodářská krize

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): hemi

 

 

 

 

Obsah

Úvod

Příčiny krize

Začátek krize v USA

Dopady krize a snahy o její řešení

Krize ve Výmarské republice a nástup Hitlera

Krize v Československu

Zdroje

 

Úvod

Počátek Velké hospodářské krize (Velké deprese) nastal na podzim roku 1929. Byl to začátek zcela mimořádné události, která ochromila celý svět a rozpoutala zatím největší globální ekonomickou krizi v historii. Postupně se z USA šířila po celém světě.

 

Příčiny krize

Počátek první světové války zastihl Spojené státy ve velmi nepříjemné recesi[1], která byla provázena velmi vysokou nezaměstnaností. Tuto krizi ale rychle ukončila velká poptávka z Evropy. Nastal obrovský hospodářský boom, kdy se takřka bez rozmyslu stavěly nové a nové průmyslové závody a celková produkce všeho prudce stoupala. Ekonomika ve Spojených státech vzhledem k tomu, že je válka tolik nezasáhla, postupně rostla a země tak prožívala období velkého ekonomického rozmachu. Zásoby podniků byly nadměrné. Zboží bylo dostupné skoro všem a došlo k přesycení trhu a investice do další výroby přestaly mít jakýkoli smysl. A když k tomu došlo, kapitál se obvykle ubíral dvěma směry. Jedním byl obchod s cennými papíry, který podpořil zvýšení objemu spekulací, což mělo za následek, že se zvedla cena akcií. Druhým směrem byly spekulace s nemovitostmi. Vkládal se ohromný kapitál do daleko většího prostoru s kancelářemi a obchody než bylo skutečně potřeba. Jakmile však tento proces odstartoval, bylo takřka nemožné zastavit.

Dalším problémem bylo, že farmáři neměli kam umísťovat svou produkci a ceny zemědělských komodit byly velmi nízké, sotva pokryly náklady. Skupina senátorů navrhla zákon, který uvaloval vysoká cla na veškerý dovoz zemědělských komodit, jenž by byla použita na dotování amerických zemědělců. Zákon byl však vetován prezidentem Coolidgem jako protiústavní a problémy v zemědělství pokračovaly.

Dále pak byl v roce 1922 přijat dodatek k americké ústavě – zavedení prohibice. Alkohol i přes zákaz dále tekl proudem, a toto omezení mělo jediný dopad – snížení příjmů státu z daní a cel.

Většina obyvatel USA si plnila svůj ,,americký sen‘‘ a žila podle hesla

,, Žij dnes a platit budeš později.” Lidé si pořizovali téměř všechno na dluh. A to včetně akcií, u kterých stačilo složit 10% ceny. Důsledkem bylo, že se během několika let vytvořil obrovský, ovšem fiktivní majetek založený na burzovní bublině.

 

Na argument několika analytiků, co by se stalo, kdyby najednou všichni chtěli prodat akcie, měl každý jednoduchou, ale špatnou odpověď: ,,Proč by se někdo zbavoval akcií, které skýtají možnost pohádkového zisku?”

Výsledek tohoto smýšlení byl fatální….

Počátkem jara roku 1929 došlo k všeobecnému poklesu cen na světových trzích. FED[2] upozornil na nebezpečí velkého objemu úvěrů. Proto začínají banky vymáhat úvěry a lidé jsou kvůli tomu donuceni zbavovat se akcií.

 

Začátek krize v USA

Od 20. října dosáhly akcie kriticky nízké úrovně a následující dny nastal ,,výprodej‘‘,  jehož vrcholem byl 24. říjen roku 1929, který se zapsal do historie jako Černý čtvrtek. Byl to den, kdy došlo ke zhroucení cen akcií na burzách, což způsobilo, že každý držitel akcií prodával a to za jakoukoli cenu. Celková finanční ztráta se jen za tento den vyšplhala až na 11,25 miliardy dolarů. Nejtemnějším dnem v historii burzy se však stalo černé úterý 29. října 1929. Během tohoto dne došlo k zobchodování více než 16 milionů akcií a hlavní index klesl o plných třináct procentních bodů. Celkovou finanční ztrátu experti odhadují na 15 miliard dolarů.

 

Lepší pohled na situaci kolem Černého čtvrtku nám může ukázat komentář novináře Fredericka Lewise Allena, který podrobně popisuje chaotičnost situace.

 

„Onen památný den začalo obchodování s akciemi na stabilní úrovni, avšak v obrovském měřítku. Akcie firmy Kennecott se objevily na trhu v bloku 20.000 kusů, akcie General Motors ve zhruba stejně velkém množství. Náhle se trend zlomil. Nápor prodejních příkazů byl znepokojivě silný. Kursy klesaly. (…) Než uplynula první hodina obchodování, bylo zřejmé, že kursy šly dolů s nebývalou a ohromující silou. Zaměstnanci i klienti makléřských firem v celých Státech sledovali nejnovější kursy a dívali se jeden na druhého s výrazem překvapení a rozpaků. Odkud proboha přicházela ta záplava prodejních příkazů? Přesná odpověď na tuto otázku nebude asi nikdy známa. Zdá se však pravděpodobné, že principiální příčinou zlomu během první hodiny 24. října nebyla panika. (…) Příčinou problémů byly nucené prodeje. Nucený výprodej stovek tisíc akcií z účtů obchodníků, kteří se ocitli v problémech, protože jejich úvěrové účty byly úplně nebo téměř vyčerpané. Gigantická stavba trhu podložená spekulativními úvěry se začala hroutit pod vlastní vahou… Nebylo ani náznaku nějaké podpory. Dolů, dolů, dolů. Hluk na burzovním parketu přerostl v panický řev.“

 

Dopady krize a snahy o její řešení

Černý čtvrtek měl na americké hospodářství tragický dopad. Škodu utrpěl úplně každý, protože burza byla provázána se všemi oblastmi lidské činnosti. Pokles cen akcií vyvolal sérii bankrotů. Krachovaly banky, farmy i průmyslové podniky. Následkem krachů bylo propouštění zaměstnanců, a tím pádem rostoucí nezaměstnanost. V letech 1929 až 1933 se zvýšila nezaměstnanost ze 1,6 na 12,8 milionu nezaměstnaných. Nezaměstnaní přestali platit úvěry, docházelo k exekucím a lidé se stěhovali do chudinských čtvrtí. V USA navíc nebyla vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Tehdejší prezident Hoover byl tehdy velmi neoblíbený, kvůli svým výrokům typu:,,není prácí vlády starat se o chudé ‘‘. Jako výraz nespokojenosti s prezidentem byly nazývány chudinské čtvrti nazývané ,, Hoovervilles ‘‘ a vozy tažené zvířaty ,, Hoovermobiles ‘‘. Jako jeden z prvních pokusů o zmírnění krize zvolil Hoover zvýšení tempa veřejných prací, aby vytvořil pracovní příležitosti pro stoupající počet nezaměstnaných. Ale peníze na tyto projekty pocházely z úspor ve veřejných rozpočtech, a tak nula od nuly pošla.

V roce 1930 zvítězili ve volbách do Kongresu demokraté a již od roku 1931 nastal drobný hospodářský vzestup. Ten byl okamžitě vystřídán dalším propadem, který byl způsoben událostmi v Evropě, především pádem několika významných bank.

Hoover vyhlásil 20.6.1931 roční moratorium[3] na všechny splátky evropských dluhů. Sliboval si větší vstřícnost Evropanů. Ti memorandum přivítali s nadšením, ale na místo očekávaného snížení dovozních cel odpoutali své měny od zlatého standardu[4], devalvovali[5], a tím opět znevýhodnili americký export. V roce 1932 se konaly prezidentské volby, které byly pro Hoover drtivou porážkou. Hlavní příčinou pravděpodobně je, že jeho kroky vedly spíše než ke stabilizaci, tak ještě do většího propadu.

Prezidentem USA se stal Franklin Delano Roosevelt, který sliboval zrušit zbytečné úřady a komise, snížit platy, snížit vládní výdaje o 25 %, ukončit vládní půjčky a vládní deficity a měl vyrovnat vládní rozpočty. Po zvolení do úřadu pronesl Roosevelt velmi silný a poutavý projev, čímž v Američanech probudil víru v lepší časy. Při tomto projevu byl představen NEW DEAL, program opatření a ekonomických a sociálních reforem zavedených v průběhu let 1933-37. Prvním krokem v rámci ND byl tzv. Projekt Sta dní. Jeho heslem bylo “Relief, Reform, Recovery” (Podpořit, obnovit, zreformovat). Primární cíl pro nového prezidenta byla stabilizace bankovního sektoru.

6.3.1933 byly vyhlášeny bankovní prázdniny. Roosevelt rozhodl o zavření všech bank do 9. března, kdy do Kongresu poslal návrh zákona „Emergency Banking Act“ (připravený ještě předcházející Hooverovou vládou). V týž den byl zákon přijat. Zákon umožnil zreorganizovat a znovuotevřít banky schopné přežít, ostatní zlikvidovat. „Emergency Banking Act“

byl zákon o nouzové pomoci bankovní soustavě, který měl v lidech podnítit větší důvěru v bankovní systém; především však rozšiřoval prezidentovy pravomoci v měnové oblasti. Banky

, jež byly znovu otevřeny, podléhaly přísné kontrole Ministerstva financí.

Kromě bankovního sektoru se nová legislativa dotýkala především zemědělství, průmyslu a boje s nezaměstnaností.

Boj s nezaměstnaností byl veden především formou veřejných prací. Zaměstnáváni byli hlavně mladí muži nebo váleční veteráni. Práce probíhaly hlavně na veřejných budovách, úpravě národních parků a zalesňování. Obecně však nebyl prezident F. D. Roosevelt ve svém boji s nezaměstnaností úspěšný. Výsledkem programů, které měly většinou krátkodobý charakter, bylo minimální snížení nezaměstnanosti.

V oblasti průmyslu bylo v rámci zákonu Nationa Industrial Recovery  Act [6] nastoleno několik pravidel. Např.: Byl zrušen protitrustový zákon, byla vytvořena společná cenová politika, pravidla hospodářské soutěže a sociální pravidla (zákaz dětské práce, minimální mzda, …).

Jeden z nejvíce krizí zasažených sektorů bylo zemědělství. V této oblasti kladl program důraz především na obnovení koupěschopnosti farmářů, kvalitu půdy a celkovou produkci.

Stát se rozhodl poskytovat zemědělcům ochranu proti vyvlastnění majetku z důvodu neschopnosti splácení dluhů a hypoték. Dále bylo vybráno 15 základních zemědělských produktů, u kterých byla státem zvýšena cena a produkce omezena. Dotace poskytované zemědělcům a umělé navyšování cen však měly negativní důsledky na běžné spotřebitele. Ti museli vydat velké množství peněžních prostředků, kterých se jim mnohdy nedostávalo.

 

Projekt Sta dní vrátil Američanům víru ve stát. V jednotlivých oborech bylo docíleno lepších výsledků, ale některá opatření si často navzájem škodila.

 

Po volbách do kongresu, které opět vyhráli demokraté, dále následovala další opatření podporující ekonomiku. Ty ovšem tentokrát měla více sociální charakter a byla zaměřena například na dělníky, kteří dostali nová práva:

Dělník má právo vstoupit a nevstoupit do odborů.

Zaměstnavatel proti němu nesmí zakročit.

Tovární odborové organizace jsou nezákonné.

Dělníci mohou volit své zástupce do závodních výborů.

Dělničtí zástupci mají právo uzavírat kolektivní smlouvy.

 

Dne 14. srpna 1935 schválil Kongres Social Security Act[7] – zákon o sociálním zabezpečení. Byly zavedeny starobní důchody. Lidé si přispívali na svůj důchod 1% ze mzdy a stát s těmito penězi hospodařil. Později jim začal z naspořených peněz postupně vyplácet důchody. Smyslem důchodů nebylo vytvářet hlavní příjem, tak začaly být chápány až v době po druhé světové válce, ale základem příjmů ve stáří zůstávaly vlastní našetřené peníze. Cílem tohoto kroku bylo zajistit obyvatelstvu Spojených států amerických určitou životní úroveň a vyvolat u nich pocit budoucí jistoty.

Ekonomika se mírně oživovala a klesala nezaměstnanost. V roce 1937 překročila průmyslová výroba úroveň roku 1929, ale pak přišel hospodářský pokles. Roosevelt se totiž lekl deficitu a seškrtal státní výdaje. Byly zastaveny vládní investice a přibylo 2 miliony nezaměstnaných. Na podzim 1937 kolísala nezaměstnanost mezi 7,8 – 10,8 mil. lidí a docházelo ke stávkám. V roce 1938 byly vládní výdaje opět obnoveny a nezaměstnanost byla 5,8 mil. zcela nezaměstnaných, 3,2 mil. částečně zaměstnaných a 2 mil. zaměstnaných na nouzových pracích. V novoroční zprávě o stavu Unie v roce 1939 již prezident nemluvil o dalších reformách, ale o potřebě zachovat stávající reformy. Roosevelt měl ještě v plánu uskutečnit rozsáhlou reorganizaci výkonných složek, ale tu se mu již nepodařilo uskutečnit.

A to byl konec období NEW DEALu, které se i přes jisté neúspěchy zapsalo do dějin USA i do učebnic ekonomie.

 

Krize ve Výmarské republice[8] a nástup Hitlera

Německo neslo po 1. světové válce, jako poražená mocnost, tíhu politických, ekonomických a sociálních důsledků. Německo se muselo vyrovnat s lidskými i materiálními ztrátami způsobenými velkou válkou. Vnitřní stabilita země byla velice slabá.

V důsledku války značně klesly ekonomické výstupy země. Například zemědělství produkovalo pouze 40% předválečné úrovně. Německo dále přišlo o většinu svých zahraničních investic a vládních cenných papírů. Další ovlivnění ekonomiky znamenala Versailleská smlouva. Reparační komise zřízená dle této smlouvy vyměřila Německu válečné reparace ve výši 132 miliard marek. Také Německo trápil vysoký státní dluh a schodek rozpočtu.

Tyto aspekty vyvrcholily v listopadu 1923, kdy Německo postihla hyperinflace[9]. Státní zákroky a měnové reformy nakonec vedly k zotavení ekonomiky.

Politická situace uvnitř Německa zůstávala i nadále vypjatá. Vystřídalo se zde opět několik slabých vlád a demokracie v zemi byla neustále systematicky narušována. Po roce 1924 dochází k uklidňování mezinárodních vztahů a začíná se obnovovat i mezinárodní obchod. Díky znovuotevřenému německému kapitálovému trhu mohlo tedy do země proudit velké

množství zahraničních půjček a kapitálu, což řešilo nedostatek domácího kapitálu

a investic.

Neschopnost demokratických politických stran utvořit stabilní vládní koalici přiměla prezidenta Hindenburga jmenovat v březnu 1930 Heinricha Brüninga kancléřem. Ten nahradil parlamentní demokracii autoritativnější formou vlády, nicméně Brüningova snaha zastavit zostřující se hospodářskou krizi selhala.

Propuknutí krize:

Bankovní krize se přes úlevy spojené s Hooverovým moratoriem (viz. str. 5) v červenci 1931 přenesla do Německa. Počátkem července se zhroutila jedna z největších firem v Německu – Nordwolle – a následně její největší věřitel, banka Darmstädter und Nationalbank vyhlásila platební neschopnost a říšské vládě nezbylo nic jiného, než oznámit uzavření všech bank. Německo bylo postiženo krizí nejsilněji ze všech významnějších evropských států. Průmyslová výroba se snížila o více než dvě pětiny a obrat zahraničního obchodu o dvě třetiny. V roce 1932 bylo téměř 6 milionů lidí bez práce. Hospodářská krize rozložila politickou strukturu Výmarské republiky. Stále více příznivců získávala levice, ta ovšem byla nejednotná.  Právě v roce 1932 začíná stoupat obliba Hitlera a jeho strany NSDAP[10]. Hitler slíbil odstranění krize, práci pro každého a růst životní úrovně. Získal si spojence napříč celou společností, monopolům slíbil zisk kolonií a možnost vyvážet své zboží, drobným podnikatelům slíbil, že zruší konkurenci (židovské obchodníky). Hitler vyhrává volby a 30.1.1933  je jmenován říšským kancléřem a byla ustanovena nacistická diktatura.

Hospodářská politika nacistů odrážela třídní zájmy německé velkoburžoazie a usilovala o rychlou všestrannou militarizaci země. Vojenské výdaje se v letech 1933 – 1939 zvýšily 10krát a v rozpočtovém roce 1938/39 pohltily až 58% úhrnných výdajů státního rozpočtu.

Průmyslová výroba překročila v roce 1936 předkrizovou úroveň a do roku 1938 ji předstihla o více než čtvrtinu. K tomuto vzestupu přispěl především rozmach výroby ve válečně důležitých odvětvích těžkého průmyslu. Oživení hospodářské činnosti, přípravy na válku a výstavba armády, ale i dálnic umožnily odstranit nezaměstnanost.

Hitler plně využil nejednoty státu a ekonomických problémů k převzetí moci.

 

Krize v Československu

Po první světové válce vznikla samostatná Československá republika. Byla hospodářsky nejsilnějším nástupnickým státem Rakouska-Uherska. Zatímco české země dosáhly již před válkou vysokého stupně industrializace, Slovensko a Podkarpatská Rus měly výrazně zemědělský charakter se zaostalou výrobou. Po válce se začíná stupňovat rozvoj strojírenství, hutnictví a zbrojní výroby. V roce 1924 dosáhla průmyslová výroba znovu předválečné úrovně a do roku 1929 ji překročila o 41 %.

Do Československa začala krize pronikat v roce 1930 a naplno se projevila v roce 1931, kdy hlavním oborům průmyslu klesla výroba o 25-30% . O něco lépe na tom byl průmysl zbrojní nebo chemický. Dovoz do ČSR se smrštil o 61% a export o 38%. Drobní podnikatelé hromadně bankrotovali a drobní řemeslníci takřka vymizeli. Lidé žili pod úrovní existenčního minima a mnohdy trpěli podvýživou. Krize se stále prohlubovala a roku 1933 dosáhla vrcholu. Bez práce bylo přes 700 000 lidí (některé zdroje uvádí až 1,3milionu). Ani v průběhu let 1933-35 nedocházelo v ČSR k žádnému zlepšení, přestože svět zažíval drobný hospodářský růst. Až v roce 1936 přišlo oživení, které ještě zesílilo roku 1937. Tahounem ekonomiky byl především průmysl chemický, hutní, textilní, papírenský nebo polygrafický. Tato odvětví se dokázala vrátit na úroveň před krizí. Také ekonomice pomohl rozvoj energetiky.

Hlavní příčina pomalejšího ekonomického růstu nespočívala v neživotaschopnosti české ekonomiky, ale ve zhoršujících se zahraničněpolitických vztazích. Z jedné strany bylo hrozbou nacistické Německo, z druhé komunistický Sovětský svaz. Většina podnikatelů zde investice zastavila, někteří je dokonce převáděly do jiných zemí.

Když už se ekonomická situace zlepšila, nastala v roce 1938 další katastrofa. Mnichov, okupace, válka.

 

Zdroje

http://finance.idnes.cz/pohled-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-/bank.aspx?c=A081022_135219_bank_bab

http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%A1_krize

http://is.muni.cz/th/206634/esf_m/Velka_hospodarska_krize_v_Nemecku.pdf

http://is.muni.cz/th/251659/esf_b/Bakalarska_prace_New_Deal_a_jeho_dopad_na_americkou_ekonomiku.pdf

http://referaty-seminarky.cz/mezivalecne-obdobi-a-svetova-hospodarska-krize-30-let/

http://www.imaturita.cz/referaty/dejepis/svetova-hospodarska-krize/36

http://en.wikipedia.org/wiki/Great_Depression

http://gybu.webzdarma.cz

seminární práce Martina Balcárka

http://history.ronnieweb.net/clanky/hospodarske-problemy-ceskoslovenska-v-obdobi-svetove-hospodarske-krize

---