Otázka: Vývoj Evropy po třicetileté válce
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Desmond94
Evropa v druhé polovině 17. a na počátku 18. století – počet obyvatel a poměry v zemědělství – počet obyvatel v Evropě značně klesl kvůli válečným konfliktům, epidemiím, hladomorům a vystěhováním do zámoří, nejvíce to postihlo oblast Německa, která ztratila hodně obyvatel hlavně kvůli třicetileté válce, proměna venkova – přechod z trojpolnímu systému k systému střídavému, postavení rolníků bylo rozdílné, zatímco v Anglii, skandinávských zemích a Nizozemí existovali svobodní sedláci (farmářský systém pronajímání půdy), ve zbytku zemí byli poddaní (ovládaní velkostatkáři), postavení poddaných – existovali robotní práce, které byli ale velice nevýhodné a tak docházelo k častým vzpourám, které byly ale potlačeny, hůř na tom byli poddaní v Polsku a Rusku, kterým se říkalo nevolníci (mužici), ti měli ještě tvrdší podmínky než obyčejní rolníci; manufakturní řemeslnická výroba – rozpad cechovních organizací, větší zájem o práci v těžbě a zpracovávání uhlí, ale i v textilním a sklářském odvětví, rostl počet vodních kol a větrných mlýnů, vysoká poptávka uhlí vedla k vysokému kácení lesů, hlavně v západní Evropě; obchod – rozvoj států v západní Evropě (dálkový obchod), dosažení vysokých hospodářských hodnot, hlavní obchodní centra byli např. Londýn, Liverpool, Amsterdam, Lisabon, Paříž, Lyon, …; věda – rozvoj v oblasti fyziky (Newton), chemie (Boyl), biologie (Hook) a matematiky, tím vznikali různé vědecko-technické společnosti, které předčili tehdejší vysoké školy, kde se stále vyučovaly jen humanitní obory, vzhledem k tomu, že se toho spoustu objevilo, začali se jednotlivé obory větvit do různých jiných právoplatných oborů; náboženské poměry – obyvatelé hlásající se k římskému katolicismu, evangelíci (luteráni a kalvinisté), pravoslavní, islám, Židé a řeckokatolické náboženství
Evropa v období 17. a 18. století – Evropské státy se dělí na liberální (Holandsko, Anglie a Severní Itálie) a absolutistické (Francie, Německé oblasti – Svatá říše římská, Rusko a Španělsko), základní rozdíl je ve výkonu státní moci, v liberálním státu panovník se dělí s parlamentem o moc; znaky absolutismu – 1) hlava státní moci je panovník, 2) nástrojem absolutistické moci je armáda a byrokratický aparát (úředníci), 3) panovník je hlavou byrokratického aparátu, 4) panovník uprostraňuje byrokratický aparát před vyšší šlechtou, 5) merkantilistické (státem kontrolovaná ekonomika) nátlaky do ekonomických vztahů (daňová zátěž), 6) absolutismus je v některých státech různý
Západní Evropa
Západoevropské státy po skončení třicetileté války – absolutismus a parlamentismus – parlamentismus byl prosazen v Anglii a Nizozemí a absolutismus ve Španělsku, Francii, Rusku a středoevropské habsburské monarchii, absolutismus vznikl ve Španělsku, kde se ukázal jako velice platný a výhodný; mezinárodní situace po třicetileté válce – velmoci té doby – Francie (silní katolíci), Nizozemí (silné hospodářsky) a Švédsko (vítěz třicetileté války), ale na druhou stranu úpadek postihl Portugalsko (ztracení několika kolonií) a Španělsko (nedokázali hospodařit ve vlastním státu, příliš moc spoléhali na vlastní kolonie a panovníci nebyli dostatečně zdatní), Habsburkové ve střední Evropě ztráceli svůj vliv, bylo to způsobeno neuvěřitelně rychle postupujícími Osmany, kteří už skoro dobyli celé Uhersko, a také tím, že na území Habsburků se zrodila konkurující oblast Braniborsko spolu s Pruskem, také klesal význam Polska a Rusko naopak nabíralo na obrátkách; absolutistická Francie jako evropská velmoc – v polovině 17. století bylo ve znamení domácích bojů, Jules Mazarin byl hlavní odpůrce absolutismu a snažil se proti němu nějak bojovat, bohužel ale roku 1661 zemřel a nastupující král Ludvík XIV. byl tím, který dovršil francouzský absolutismus, roku 1685 zrušil edikt nantský, tím se stala Francie silně katolická, bohatství státu za Colberta – Jean Baptiste Colbert byl tehdejší ministr financí, prosazoval merkantilismus (podpora vývozu a omezování dovozu), tím také začali konečně využívat kolonie (o ně hlavně bojovali s Anglií), výbojné války Ludvíka XIV. – Francie bojovala o přirozenou hranici na řece Rýn s Habsburky a Nizozemím, tím získal značné území, poté získal španělský trůn roku 1713 Filipem V., válka o španělské dědictví – probíhala v letech 1700 – 1714, bylo to způsobeno tím, že španělští Habsburkové vymřeli a o trůn se začali zajímat Habsburkové (rakouští) a Bourboni, vše roku 1714 vyvrcholilo mírem, tím Francie získala trůn za podmínky, že nedostane zbylé soustátí (Itálie a Španělské Nizozemí); velmocenský vzestup Anglie – roku 1660 se na trůn vrátili Stuartovci, ale nedokázali změnit vliv parlamentu (jak Karel II., tak ani Jakub II.), velké náboženské nepokoje vyústili v emigrační vlnu, parlament se rozdělil na dvě skupiny a to na tory (bohatá statkářská šlechta) a whigy (nižší vrstva), slavná revoluce a vznik Velké Británie – Jakub II. byl sesazen z trůnu, kvůli tomu, že přijal katolicismus, na jeho post byl přijat Vilém III. (Vilém III. Oranžský), tím začíná slavná revoluce, Vilém III. přijal parlamentu zákon o právech, tím se Anglie stala konstituční monarchií, Irsko se osamostatnilo a Skotsko bylo přiděleno Anglii, roku 1707 za vlády Anny Stuartovny vzniklo Spojené království Velké Británie, dovršení parlamentismu – na trůnu byl Jiří I. Hannoverský (německý původ), setkával se ze začátku s velkým odporem, za jeho vlády vznikla oficiální parlamentní opozice, Velká Británie se snažila ovlivnit pozici Francie a Nizozemí v obchodě
Velká Británie a počátky Britského impéria – roku 1707 vznikl nový státní útvar Spojené království Velké Británie, který vznikl spojením Anglie a Skotska, byla to země bez politického a náboženského útisku, vzniklo zde mnoho ekonomických center (Manchester, Leeds, atd.), postup rozšiřování kolonií – první kolonií v Americe se stala Virginie roku 1607, následovalo Irsko, Bahamy, Jamajka, po válce o španělské dědictví získali Gibraltar, následovala tzv. sedmiletá válka s Francií, kde roku 1763 získali Britové Indii a Kanadu, během této války bylo na pobřeží Ameriky u Atlantského oceánu založeno 13 anglických osad (tvořili ji vystěhovalci z Velké Británie a také z Holandska), severní osady byly využívány hlavně na zemědělství, zatímco na jihu bylo plno velkostatkářů (bavlna, tabák)
Střední Evropa
Habsburská monarchie po skončení třicetileté války – habsburské monarchii se přezdívalo podunajská monarchie, protože její nejsilnější centrum leželo na řece Dunaji (arcivévodství rakouské, země Koruny české a Uhry), stavovská moc byla oslabena až na Uherskou, která byla stále pod útoky Osmanů, stále probíhá proces rekatolizace, Leopold I. – vládl v letech 1657 – 1705, v té době probíhala válka s Osmany, která začala roku 1663, hned další rok 1664 došlo k uzavření míru, protože Osmani byli vyhnáni ze země, této války využívala uherská šlechta, která kladla na Habsburky velké nároky, a když jim nebylo vyhověno, tak začal jejich odboj, což vyhovovalo Turkům, další ofenzíva Turků nastala roku 1683, když obléhali Vídeň, zde přišli na pomoc Habsburkům také Poláci a Francouzi, protože Vídeň nesměla být v žádném případě dobyta, po porážce Turků začali Habsburkové ofenzívu, kterou získali opět Uhry a část Balkánu, v těchto bojích se proslavil princ Evžen Savojský, po smrti Leopolda nastupuje jeho syn Karel VI. – vládl v letech 1705 – 1740, řešil španělské nástupnictví na trůn, protože španělská větev Habsburků vymřela, trůn nezískal, protože ve válce zvítězila Francie, proto se začal soustředit na Svatou říši římskou, začal řešit nástupnické podmínky, protože neměl žádného syna, ale jen dcery, proto vydal roku 1713 pragmatickou sankci – na trůn může usednout ženský potomek, tento zákon umožňuje to, že žena může vést Svatou říši římskou, měla se jí stát Marie Terezie, tento zákon Karel VI. neustále prosazovat, za jeho života nutil ostatní panovníky, aby tuhle sankci přijali
Úpadek země Koruny české po třicetileté válce – nastával úpadek královských měst, práva městských stavů přebírali úřady ve Vídni, na venkově žili bohatí lidé, kteří ale museli pracovat, zvyšovala se robotní povinnost, proti které proběhlo několik povstání, na druhou stranu vzniklo plno textilních a sklenářských manufaktur, opět probíhala rekatolizace, ale už ne vojensky ale s pomocí misionářů, jezuitů, atd., začíná silně růst počet obyvatelstva, kteří mluvili německy
Vzestup Pruska – na území dnešního Německa se v 18. století nacházelo mnoho států (Bavorsko, Prusko, Sasko, Hannoversko, aj.) a svobodných měst (Frankfurt nad Mohanem, Hamburk, Brémy), hlavou tohoto území byl stále císař Svaté říše římské národa německého, byl volen 9 kurfiřty (mezi ně stále patřil i český král), když zemřel poslední Habsburk Karel VI., začali se vést boje uvnitř střední Evropy, v tomto období právě nastává vzestup Pruska, který měl centrum v Berlíně, kurfiřt se sám povýšil na krále, měli silnou vycvičenou armádu, bohatý stát, roku 1740 se pruským králem stává Fridrich II. – roku 1740 využil smrt Karla VI. a začal válčit s Marií Terezií, slezské války – 1) etapa (1741 – 1742) – Fridrich II. vtrhne do Slezska, získá toto území a s pomocí spojenců i Čechy, Marie Terezie postavila nové vojsko a dobyla Prahu, válka končí roku 1742 vratislavským mírem, kde Fridrich II. získal Slezsko a Kladsko, 2) etapa (1744 – 1745) – po korunovaci Marie Terezie českou královnou, poráží spojenecká vojska Fridricha II., ten si to nenechá líbit, a proto roku 1744 zaútočí na Prahu, kterou dobyje, opět vše končí roku 1745 drážďanským mírem, Marie Terezie sice opět nezískala Slezsko ani Kladsko, ale alespoň získala titul císaře pro svého manžela Františka Štěpána Lotrinského, válka má ale konec až roku 1748 uzavřením míru v Cáchách, kde je Marie Terezie uznána všemi mocnostmi vladařkou habsburské monarchie, ale musela se vzdát některých italských držav, od roku 1756 probíhá tzv. Sedmiletá válka mezi Fridrichem II. a Marií Terezií (viz. níže)
Období 18. století v Českých zemích – Karel VI. vydává pragmatickou sankci pro Marii Terezii, Marie Terezie – vládla v letech 1740 – 1780, první vládnoucí žena na českém trůně, byla vychovávaná jezuity (ti měli za úkol rekatolizovat poválečnou Evropu), vzala si Františka Štěpána Lotrinského, po otci přebírala obrovskou říši (rakouské, české, italské a uherské državy + Jižní Nizozemí), České země ji nechtěli přijmout za vládkyni, ale roku 1743 se stala českou královnou, za její vlády probíhali Slezské války (viz. výše) a Sedmiletá válka – 1) etapa (1756 – 1758) – prusko-rakouský konflikt, habsburská monarchie si získala na svou stranu Rusko a Francii, Prusové se dostali přes severní Čechy, Prahu (byli poraženi v bitvě u Kolína) až do Olomouce, kde byli roku 1758 v bitvě u Domašova poraženi maršálem Gideonem, Prusové se stahují a tím je na rok klid, 2) etapa (1759 – 1763), Prusové se opět rozhodli zahájit ofenzívu, ale tentokrát na Slezsko, Rusko vystupuje ze spojenecké dohody s Rakouskem (kvůli novému caru Petru III.), vše končí mírem roku 1763 v Hubertusburgu u Lipska, když Marie Terezie podepisuje mír s Pruskem pod podmínkou, že přijde o celé Slezsko a Karvinsko (ztrátu nesla těžce, proto se tohle území dlouho snažila získat), které si celou dobu nárokoval právě pruský král Fridrich II., který již část dobyl při Slezských válkách; reformy – tereziánský katastr (zákon o vlastnictví půdy – díky tomu šlo spočítat potřebné daně), vytvoření společných úřadů pro všechny habsburské země, zavedení společné měny (Tereziánské tolary), zrušení jezuitského řádu na Rakouském území (předpoklad k náboženské toleranci), bylo zrušeno clo v rakouských zemích (díky tomu se začalo více obchodovat), zavedení povinné školní docházky, Tereziánský robotní patent (3 dny za týden se bezplatně pracovalo – 1776), zvýšení počtu manufaktur, Josef II. – roku 1765 se stal římskoněmeckým císařem, díky spoluvládě s Marií Terezií měl časté spory, nechtěla mu přijmout reformy, chtěl, aby celá říše byla pod jedním státním aparátem, vyvyšoval monarchii a katolickou církev, císařem byl mezi lety 1780 – 1790, reformy – roku 1781 vydal toleranční patent (náboženská svoboda), zrušil nepodstatné kláštery a v nich vybudoval jiná sídla (např. kasárny, chudobince, …), zrušení nevolnictví, zrušil trest smrti, snaha daňově zrovnoprávnit šlechtu a poddanství; kvůli neúspěchu v Turecké válce, přišla státní pokladna o 2/3 příjmů, tím následoval úpad hospodářství a odpor obyvatelstva, roku 1790 byl donucen zrušit veškeré reformy, kromě tolerančního patentu a nevolnictví, po jeho nečekané smrti roku 1790 nastupuje na trůn jeho bratr Leopold II.
Východní Evropa
Evropský sever a východ v letech 1648 – 1740 – 1) Rusko – za dob 17. století bylo Rusko hlavně velice zaostalé v hospodářství, trpělo častými konflikty a měla pomalu se rozvíjející obchod, car Petr I. Veliký – zahájil reformy v Rusku, tíhl k absolutismu, vládl jiným způsobem než absolutisté v západní Evropě, investoval hodně do vojska, vedl zahraniční politiku, dobyl Azov (Turecké město) a tím získal přístup k moři, Severní válka – začala roku 1700, Rusové narazili na severu na silné Švédy (vláda Karla XII.), kteří tuhle válku začali, prvně si podmanili Dánsko a vydali se na Polsko, roku 1703 Petr I. založil hlavní město Petrohrad, které vadilo Švédům, roku 1708 vyslalo Švédsko armádu na Ukrajinu (Ruské území), kde prohráli, roku 1709 proběhla bitva u Poltavy, kde Švédové prohráli, což znamenalo konec švédské hegemonie v baltské oblasti, válka ale skončila až roku 1718, kdy Karel XII. zemřel a byl tím uzavřen mír; 2) Polsko – trpělo vysokou ztrátou území, které jim sebralo Rusko, poté čelilo útokům Švédska, kterým ustáli, ale při Severní válce byli opět velice poškozeni, uvnitř státu vládla anarchie, které využila šlechta → jejich politika nakonec vedla k zániku polského státu
Rusko za vlády Kateřiny II. – po smrti Petra I. Velikého vládne jeho dcera Alžběta I., ta pokračovala v Petrových reformách, uklidnila vnitřní rozpory, podporovala expanzi na jih a přidala se v Sedmileté válce na stranu Marie Terezie, po její smrti roku 1762 nastupuje její synovec Petr III., ten byl ale po palácovém převratu hned roku 1762 zabit a na trůn se dostává jeho manželka Kateřina II. – vládla v letech 1762 – 1796, chtěla zlepšit armádu, odporovala pracující lid na venkově a stala se jako Fridrich II. osvícenským panovníkem, expanzivní politika – roku 1783 se konečně probili k Černému moři, roku 1795 zrušila Polský stát, čímž osvobodila tohle území od Turků, reformy – rozdělila území na správní celky gubernie (získala větší kontrolu nad celým velkým územím), odebrala klášterům majetek, města získala větší samostatnost, zakládala nové manufaktury a školy
Šlechtické Polsko – od roku 1697 jsou na trůnu saští kurfiřti, pozice krále byla oslabena, nevládlo se zde absolutisticky, válčili zde mezi sebou neustále dva šlechtické rody, roku 1764 se na trůn dostává Stanislav II. Augustus Poniatowski, začíná náboženský boj mezi katolíky a pravoslavným obyvatelstvem (Rusko), Fridrich II. navrhne Kateřině II., aby si rozdělili polský stát, a k této myšlence se připojí i Marie Terezie, první dělení proběhlo roku 1772, další roku 1793, které vyvolalo vlnu povstání, která byla ale potlačena, poslední dělení proběhlo roku 1795 a tak Polský stát zmizel z mapy Evropy
Baroko – barokní principy se objevují už v 16. století, jedná se o rekatolizační a kulturní sloh, křesťanské školy nabízely divadla (začalo být velice oblíbené), veškeré kulturní aktivity, to přilákalo mnoho lidí, tudíž se jednalo o rekatolizaci, kterou vysoce podporoval papež
Osvícenství – jednotný kulturní směr, úcta a vztah k rozumu, člověk podléhající jen svému rozumu, už první myšlenky byli ve středověku, ale křesťané to radikálně odmítli, centrem je Francie, 18. století, rozvoj přírodních věd, John Locke – anglický liberalista, liberalismus byl způsoben anglickou revolucí, tímto se inspirovali Francouzi, Charles Louis Montesquieu – francouzský filozof, dílo Duch zákonů – státní moc musí být rozdělena a každá tato část musí být vykonávána jiným orgánem nebo jiným člověkem, tři složky z toho nakonec vznikli; tyto myšlenky poté putovali směrem do Ameriky, kde probíhali boje a tenhle zákon poté použili Američané za svou ústavu, tento směr se poté vrací do Francie, kde proběhne Francouzská revoluce, která vede k Napoleonským válkám.
