Země ve vesmíru, pohyby Země a jejich důsledky, mapy

Otázka: Země ve vesmíru, pohyby Země a jejich důsledky, mapy

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): bacosvob

– současná geografie zkoumá vazby mezi přírodou a společností v prostoru a čase

– je to věda prognostická (vyčerpání přírodních zdrojů, prognóza počtu obyv.)

zakladatel: Eratostenes (250 před.n.l.) – napsal dílo Geographica

1) Linie kosmografická – postavení Země ve vemíru, tvar země, sluneční soustava

2) Linie popisná (socio-ekonomická) – obyvatelstvo, vztah k přírodě, způsoby hospodaření

mořeplavci, cestovatelé, vojevůdci
- vznikaly mapy (náčtrtky, kresby) – velice důležitým vyjadřovacím prostředkem
- nejstarší mapa Čech – Klaudiánova mapa (1518)

– geografové – dlouho popisovali vztahy a situace, vše co viděli – věda popisná

– 18. Století – to co popsali, snažili se vysvětlit – věda vysvětlovací

Členění geografie

1) Fyzická: litosféra (kamenný obal Země), atmosféra, hydrosféra (vodní obal), pedosféra (půdní obal), biosféra (živý obal)

2) socio-ekonomická (dopravní, hospodářská, cestovní ruch)
Fyzická & Socio-ekon. = krajinná sféra
-nejznámnější evropská umělá družice pro výzkum krajinné sféry je francouzská SPOT

3) regionální (světadíly,…=makroregiony – mikroregiony)

geografie se hodně prolíná s různými dalšími obory (matematika, dějepis, biologie, …), řadí se mezi vědy přírodní (studuje se na přírodovědeckých fakultách)
aplikovaná geografie – řeší současné problémy

– mořeplavci: Marco Polo, Vasco de Gamma, Kryštof Columbus

Země jako vesmírné těleso

– vznik vesmíru – Velký třesk (před 13,7 miliardy let)
– teorie, popisující raný vývoj a tvar vesmíru

názory – geocentrický (Tolemios, Aristoteles) vs heliocentrický (Lukáš Koperník, Geordano Bruno, Kepller, Gallileo Gallilei)
- pes Lajka (1957) – první žijící tvor, který se dostal na oběžnou dráhu
- Sputnik (1957) – první družice ve vesmíru
- Gagarin (1961) – první člověk ve vesmíru
- Armstrong (1969) – první člověk na měsíci

– sluneční soustava – je součástí galaxie (Mléčná dráha)
– středem je Slunce (Zemi nejbližší hvězda)
– tvoří 8 planet

vnitřní (terestrické), zemského původu – s pevnou strukturou (Merkur, Venuše, Země, Mars)
vnější – s plynou strukturou (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun)
– dále tvoří: přes 150 měsíců, planetky, komety, hvězdný prach
Země

– v minulosti spousta názorů o tvaru Země (Země jako kruhová deska, Země na krunýři želvy,…..)

– stáří Země: 4,55 miliard let

– rovníkový poloměr – 6378km

– polární poloměr – 6356 km

– 510 mil km² – oceány

– 149 mil km² – souš

Země = Geoid ( použit pro matematický popis) – zploštělý na polích, spíše se jedná o rotační elipsoid
referenční koule (používá se při mapování) – poloměr 6371 km

– pohyby země – rotační a oběžní

rotační – pohyb Země kolem osy
- způsobuje střídání dne a noci
  doba jedné rotace – 23h 56min 4s = hvězdný den=siderický den
- slunečný den- 24h
- na zemi – 24 časových pásem po 15. stupních (0. poledník)
- oběžní – pohyb Země kolem Slunce/ trvá 1 rok

Střídání ročních období – slunovraty : Letní 21.6. (pól je max. přikloněný ke Slunci)

– na S. polokouli je nejkratší noc a nejdelší den

– sluneční paprsky dopadají kolmo na obratník Raka

Zimní 21.12. (Slunci je max. přikloněný jižní pól)

– na S. polokouli je nejdelší noc a nejkratší den

– sluneční paprsky dopadají kolmo na obratník Kozoroha

rovnodennosti : Jarní 20.3., Podzimní 23.9

Polární den: Na S. pólu nezapadá Slunce od 21.3. do 23.9., tj. 186 dní. Nad jižním pólem je v toto období polární noc. Tzn. Když nad jižním pólem je polární den kratší a trvá jen 179 dní a sejně tak je tedy dlouhá polární noc nad severním pólem.

afehelium – odsluní (země je nejdále od slunce, 152 mil. km, začátek 4. července)

perihelium – přísluní (země je nejblíže ke slunci, 149 mil. km, začátek 3. ledna)
astronomická jednotka (AU) (střední vzdálenost Země od Slunce) – 149.5 mil. km, ale vzhledem eliptickému tvaru oběžné dráhy se tato vzdálenost v průběhu roku mění o ± 2,5 mil. km

– Barycentrum – společné těžiště Země (1700km pod povrchem Země) a Měsíce – odstředivá síla při přílivu, odlivu

pojmy

– perioda rotace – doba jedné otočky

– obvodová rychlost – na rovníku nejvyšší

– tropický rok – jeden oběh kolem Slunce vykoná Země za:365 dní 5h 48min

– občanský rok – 365 dní

– přestupný rok – díky eliptickému tvaru dráhy Země kolem slunce se každý rok prodlužuje čas oběhu země kolem slunce o 6hod. tzn. za 4 roky toto prodloužení dosáhne 24 hod. a proto každý čtvrtý rok je rok přestupný tzn. Astronomicky dosahuje 29 dnů (únor)

– ekliptika – dráha pohybu Země kolem slunce

– světový rovník – průsečnice roviny zemského rovníku se světovou sférou

zemská osa – (osa rotace), má sklon k rovině oběžné dráhy Země 66°33´ na druhé straně osa svírá s kolmicí k rovině oběžné dráhy Země úhel 23°27´ —→ tyto hodnoty umožnily definovat obratníky a polární kruhy
– Sklon zemské osy způsobuje změny v ozáření zemských polokoulí v průběhu roku. Důsledkem je
střídání ročních období a změny délky dne a noci v různých místech na Zemi
osy se vychylují:
precese – rotační osa Země se otáčí jako dětská káča (jednou za 26 000 let)
nutace – kývavý pohyb zemské osy za 24 hod.

zemská šířka – úhlová vzdálenost mezi rovinou rovníku a spojnicí daného bodu se středem Země
zemská délka – rovina nultého bodu a spojnicí daného bodu se středem Země

Coriolisova síla – síla, působící na všechna rotující tělesa kolem jedné osy. (severní polok. proti směru hodinových ručiček, jižní polok. Ve směru hodin. ručiček)

Měsíc

– přirozená družice Země

pohybuje se kolem barycentra Země (1700 km od středu země)
pohybuje se kolem Země podle zákonů Nebeské mechaniky

V průběhu toho se dostává do měsíčních fází – první čtvrt´,úplněk, třetí čtvrt´, a nov.

– doba otočky Měsíce kolem osy odpovídá době jeho oběhu kolem Země

– Měsíc způsobuje díky krátké vzdálenosti geografické jevy na Zemi.

–slapové jevy (dmutí): pravidelně se opakující deformace zemského tělesa

-projevem je příliv a odliv
– při úplňku jsou slapové jevy nejsilnější a při čtvrtích jsou nejslabší

– příliv: se vyskytuje na přivrácené i odvrácené straně Měsíce, na

přivrácené straně je způsoben převládajícím vlivem přitažlivé síly Měsíce nad odstředivou silou
vyvolanou pohybem Země kolem těžiště soustavy Země-Měsíc.

skočný příliv: situace, kdy Slunce a
Měsíc jsou v jedné linii

hluchý příliv: situace, kdy se o Zemi
přetahují Slunce s Měsícem

Zatmění Slunce: Měsíc se dostane na spojnici Slunce a Země, dochází při novu

Zatmění Měsíce: Když se Měsíc v úplňku ocitne na opačné straně Země vzhledem ke Slunci, může se dostat do stínu Země.

Kartografie

– věda zabývající se tvorbou, reprodukcí a užitím map

měřítka map – velká ( 1:200 000 topografické mapy) , střední ( od 1:200 000 do 1: 1 000 000),
malá ( menší než 1:1 000 000), pokud je meřítko větší než 1:5 000 jedná se o plány
-(např: délka 1cm na mapě měřítka 1:25 000 odpovídá vzdálenosti 250 m na zemském
povrchu)
obsahy map (výškopis, polohopis a popis)
               výškopis (hypsometrie): zobrazení výškové členitosti, vyjadřuje se vrstevnicemi
barevná hypsometrie: vyjádřena barevnými odstíny
               polohopis: představuje zobrazení vodorovné členitosti georeliéfu
               popis: informace, o území na mapě, choronyma (jména vodorovných částí souše)
               kóty: body v terénu, u kterých je uvedena přesná nadmořská výška
dělení map (katastrální, topografické, obecně zeměpisné, a tématické)

katastrální – obsahují jen polohopis, použitá u katastrálních map

topografické – nejrozšířenější, obsahují cenné info., obsahují polohopis, výškopis, popis

obecně zeměpisné – zobrazují hlavní objekty a jevy na zems. povrchu (říční sít´, sídla, vodní
plochy, hlavní komunikace, hranice, lesy)

tématické mapy – obsahují jen speciálně zvolené vlastnosti, jsou podrobnější, (klimatické,
vegetační, zemědělství a průmyslu,..)
– obsahují kartodiagramy (na mapě je i zobrazený graf) a kartogramy (je
graficky vyjádřeno barvou to sledované území)
kartografická generalizace – zjednodušení a výběr obsahu metody stuhové (doprava), tečkové (obyvatelstvo), anamorfóza (geometricky vyjádření množství daného jevu)
atlas – mapy uspořádané do souboru

zeměpisná síť

rovnoběžky (každá jinak dlouhá, od sebe stejně daleko)
- 1. stupeň – všude = 111 km
- poledníky (stejně dlouhé)
  - 1. stupeň – na rovníku = 111 km a k pólům se snižuje
- kartografické zobrazení (způsob, jakým je obraz zemského povrchu zobrazen do roviny)
  – dochází ke zkreslení – délky, plochy, úhly
  - různé druhy – podle druhu plochy na kterou přenášíme mapu (rovina, plášt´válce, kužel) zobrazení přímo na rovinou plochu:
    - azimutální zobrazení – v rovinně, pro území kruhovité, malé velikosti, nejlépe pro póly
    - kuželové zobr. – na pláš´t kužele
    - válcovité zobr. – na pláš´t válce, pro zobrazení celého světa, dochází ke zkreslení)
- mapy délkojevné (zachovány délky), úhlojevné (zachovány úhly), plochojevné (zachovány plochy)
- konstrukce mapy

1) astronomické – určení přesné polohy získaným astronomickém měření

2) geodetické – vytvoření husté sítě bodů v mapovaném území trigometrickým měřením

3) topografické – vytvoření obsahu mapy na základě terénních prací

4) kartografické – vytvoří se topografický obsah map a vznikne autorský originál

5) reprodukční – tisk a rozmnožování mapy

Historie
-Nejstarší mapa Čech : 1518, Mikuláš Klaudián